Co nám Váša neřekl ...? |
|
Na to, že v padesátých létech do nás hustil spoustu věcí riskantních na tehdejší dobu, chvála mu. A třetí kouli nebylo radno riskovat, mohu třeba dodnes obluzovat nervozní stařenky u pokladny v Tesku citací z Kolára, že: "Čas vše mění i časy, co sto věků bludných hodlalo, zvrtne doba ..." No uznejte sami, není to kouzelné a zejména nadčasové?
Jenže, chtěl bych se zde zmínit o tom, co nám neřekl. Že má bráchu a ne ledajakého. Když jsem to náhodou objevil, tak mu to mám trochu za zlé. Po tatovi jsem zdědil knížku, kterou jsem našel při prohrabávaní se v pozůstalosti. Jmenuje se „Horní chlapci“ a je napsána v rodném jazyce valašském. I zmínka je na stránkách z jeho rodné vsi Tylovic. Pro potěšení a ducha osvěžení, zde ocituji jednu básničku Ladislava Nezdařila, co má i v repertoáru Tomáš Kočko: |
|
Ladislav NezdařilPozdravte ně tu jednu vesPozdravte ně tu jednu ves a všecko řeknite jí, v mém srdci kvete její bez a bílý muškát její. Pozdravujte ně za svítání kamení, oves, len, hrachor a slzy Marie Panny, přesličku, pupavu, křen, Ty plůtky vesnického kvítí, lasičku, sysla, kmín, ten čas, kerý ně svítí praskavým drvem borovým. A pozdravte tu jednu pec, co ně už nezavoní, v mém srdci nepřestala pécť a vúňa ide od ní. Pozdravte střemchy na záhoně, hřebíčky, řeřichu, hrach, dvorky, gde bílé koně dupajú zlatý prach. Pozdravujte tu jednu stráň, co roka nedožije, v mém srdci její teskná laň stříbrnú šalvěj pije. Pozdravte krušpánkové chvojí a puškvorcový chlum a jasný sad, gde stojí náš tichý starý dúm. Pozdravujte tu jednu mez a slúvko odkažte jí, v mém srdci hoří eště dnes to vosí hnízdo její. Komory pozdravte a chlévy, gdyž sněhy do ních dujú, ovečku, kerá neví, že zítra podřežú ju. A pozdravte ten jeden hvozd v téj straně za Kluzovem, v mém srdci zpíve jeho drozd a jeho datel klove. Pozdravte ně tu jednu ves a všecko odpusťte jí, v mém srdci nepřestanů kvésť ty křivé hlohy její. Až z úzkých drnů na krchově vyškubne pták múj smutný vřes, zastavte se tam v tichém slově a pozdravte tu jednu ves... (Převzato ze sbírky Ladislava Nezdařila Horní chlapci) |
Rodný dům L. Nezdařila v Tylovicích
|
Tomáš Kočko & Orchestr
|
|
||
A po tatovi jsem zdědil knížku, co vyšla v r. 1968
|
||
Ilustrace LUDĚK MAJER |